Krásné Březno (Schönpriesen) – kostel sv. Floriána (Die Kirche des Heiligen Florian)

Die Kirche des Heiligen Florian ließ Rudolf von Bünau zwischen 1597 und 1604 als Familienkapelle bauen, die der Jungfrau Maria gewidmet wurde. Die Kapelle ist auf der sog. grünen Wiese entstanden, es gab also keinen älteren Sakralbau. Das Baugeschehen wurde eine Zeitlang durch ein kaiserliches Verbot unterbrochen, das auf Grund des Protestes eines katholischen Priesters gegen Entstehung einer lutherischen Kirche in damaligen Březnice (Bresnitz) erlassen wurde. Eine weitere Besonderheit ist die Tatsache, dass im Falle der Schönpriesener Kirche wir im Unterschied zu Valtířov und Svádov den Schöpfer einiger ihren Bestandteile, wie Gewölbe und wahrscheinlich auch Empore, kennen, deren Verfertigung man mit dem Namen des sächsischen Steinmetzen Hans Boge aus Pirna verbinden kann.
Die Kirche des Heiligen Florian ist in der letzten Phase der sog. Sächsischen Renaissance entstanden, für die neben dem überdauernden gotischen Aussehen vor allem die sog. Typisierung der Steinelemente charakteristisch ist, die sich hauptsächlich in der Gleichheit der Fenstermaßwerke und Portale zeigt.

Svádov (Schwaden) – kostel sv. Jakuba (Die Kirche des Heiligen Jakob)

Der heutigen Kirche des Heiligen Jakob in Schwaden ist ein älterer Bau vorausgegangen. Die bisherigen Untersuchungen nehmen entweder Holzarchitektur auf einem Steinfundament voraus oder eine teilweise in Stein gebaute Kirche an. Die Entstehung der älteren Kirche kann man nach den erhaltenen Mauerfragmenten unter dem Putz in das 12. Jahrhundert datieren, als der Johanniter- Ritterorden Svádov besaß. Das jetzige Gebäude wurde auf demselben Platz errichtet, um 1477, als der Bau des gewölbten Chores begonnen wurde. Die Auftraggeberin war Anna von Dubá, die Ehefrau des letzten Besitzers aus dem Stamm der Wartenberger.
An die gotische Bauphase erinnert die Inschrift der steinernen Tafel, die bis heute an einer der Säulen der Kirche zu sehen ist. An das Presbyterium knüpfte ein Kirchenschiff unbekannten Aussehens an, im Jahre 1606 durch ein neues im Renaissancestil ersetzt, das von Friedrich von Salhausen erbaut wurde. Zu dieser Zeit kam es zum Bau des Glockenturms, in den die alten gotischen Glocken umgehängt wurden. Den Aufbau zur Zeit der Herren von Salhausen datiert die heute schon schwer lesbare Inschrift auf dem Portal des Haupteingangs ins Kirchenschiff.
Offensichtlich nicht lange nach der Erbauung des Langhauses wurde der Kirchenbau noch durch eine seitliche Begräbniskapelle mit einer Familiengruft ergänzt, anknüpfend an das gotische Presbyterium. Obwohl Schiff und Kapelle an der Wende zur Renaissance entstanden, sind sie mit vielen Details ausgestattet, die den Eindruck einer gotischen Kirche hervorrufen.

Valtířov (Waltirsch) – kostel sv. Václava (Die Kirche des Heiligen Wenzel)

Die Existenz des älteren Kirchengebäudes in Valtířov belegen die schriftlichen Quellen schon im 14. Jahrhundert. Von der damaligen Architektur sind vermutlich keine Fragmente bis heute erhalten. Der hypothetisch angenommene Holzbau auf steinernem Fundament wurde wahrscheinlich spätestens in den siebziger Jahren des 16. Jahrhundert abgerissen und durch die gemauerte Kirche ersetzt. Die wurde zwischen den Jahren 1573 – 1574 von den Brüdern Friedrich und Johann Abraham von Salhausen erbaut, wie die Daten der Inschrift an der Kanzel und die heute schon fast verwischte Schrift auf der Relieftafel über dem südlichen Schiffseingang beweisen. Die Kirche wurde vor allem als Begräbnisstätte des Schwadener und Großpriesener Familienzweiges erbaut, gleichzeitig sollte sie ein Hinterland für den lutherischen Prediger darstellen, der bis zu dieser Zeit als Schlosskaplan in Velké Březno (Großpriesen) tätig war. Der Bau ist genau wie die anderen Kirchen des sächsischen lutherischen Adels in der Umgebung von Ústí und Děčín im Stil der sog. Sächsischen Renaissance errichtet, in der man absichtlich mit Hilfe historisierender Details und Konstruktionen ein gotisches Aussehen erreichte.

Kostel Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí

Stavební vývoj kostela Narození Panny Marie v Benešově n. Pl. probíhal od roku 1483 do roku 1562. Nynějšímu kostelu předcházela starší gotická sstavba, vystavěná nejpozději v první polovině 14. století. Výstavba nového kostela byla zahájena v roce 1483 založením presbytáře. Stavba byla založena při starém městském opevnění a zřejmě již v této době bylo počítáno se zahrnutím staré hradební věže, výstavba trvala do roku 1511, kdy byl presbytář již plně vystavěn a zaklenut a bylo připraveno i připojení lodi. Pozdně gotický výraz dodávaly stavbě zejména její detaily, jako např. vítězný oblouk s výraznou profilací složenou z přetínavých prutů, či podobně řešený portál hlavního vstupu do kostela v jižním průčelí lodi a portál vstupu v západním průčelí. Interiéru presbytáře dominuje síťová klenba s dvakrát vyžlabenými žebry, podepřena je navíc subtilními příporami s tordovanými podstavci, což je řešení známé např. ze zámku Albrechtsburg v Míšni. Výstavba kostela byla přerušena na krátkou dobu mezi lety 1515 – 1517, kdy byl Benešov n. Pl. prodán saskému rodu Salhausenů. V roce 1517 zahájil Fridrich ze Salhausenu druhou etapu výstavby kostela. V druhé etapě byla postavena loď halového typu, výstavba byla ukončena v letech 1552 – 1557 zhotovením klenby a úpravou kostelní věže, která dostala měděnou kopuli. Loď je ve všech částech zaklenuta síťovou klenbou s pravidelným uspořádáním sítě žeber. Průběh žeber se v severní lodi výrazně deformuje vlivem nutnosti vyrovnání se starší gotickou věží. Zajímavá je zejména část lodi nesoucí štítky s datacemi a jmény předním benešovských měšťanů, svědčící o spoluúčasti městského patriciátu na financování stavby. Interiér lodi nečlenily patrové empory, jak bylo u luterských kostelů zvykem, udržel se čistě halový prostor s drobnou tribunou v západním konci. Západní tribunu doplňovala drobná dvouramenná empora na krakorcových konzolách v severozápadním koutu lodi u věže. Dle historické literatury sloužila empora pro usazení varhan. Na výstavbu lodi navázala v roce 1539 etapa spojená s výstavbou pohřební rodinné hrobky Salhausenů, kteří byli do té doby pohřbíváni přímo v presbytáři a lodi kostela. Přístup do kaple je realizován přes vstup z presbytáře, od něhož je prostor kaple oddělen tepanou mříží. Tepaná mříž byla dle dochovaných erbů Salhausenů a pánů z Bocku zřejmě bohatě polychromována a vyspělostí provedení odpovídala zralé renesanční práci. Podobné motivy a zpracování tepané mříže oddělující vedlejší prostory kostela nalezneme např. v městském kostele St. Marien und Laurentin v Lauensteině, pohřebním místě saské větve pánů z Bünau.